Převorství Sionské II.část

28. března 2009 v 13:57 | Addys |  Převorství sionské

Svatá krev a svatý grál

Henry Lincoln spojil síly s Michaelem Baigentem a Richardem Leighem a začali bádat společně. Jejich pátrání je dovedlo do francouzské národní knihovny k pseudo-historickým Tajným dokumentům Henriho Lobineaua. Aniž by věděli, že jde o podvrhy, použili je jako hlavní základ knihy Svatá krev a svatý grál, která byla poprvé vydána v roce 1982 v Londýně. V ní jako fakta, uvádějí:
  • Převorství sionské má dlouhou historii, která začala v roce 1099 a v jejím čele stáli význační velmistři včetně Isaaca Newtona a Leonarda da Vinci.
  • Řád templářů byl vytvořen jako vojenské a finanční krytí samotného Převorství.
  • Převorství je vázáno přísahou k návratu Merovejské dynastie, která vládla ve Francké říši v letech 447 - 751 n. l. na trůny Evropy a Jeruzaléma.
  • Převorství ochraňuje tyto královské následníky, protože je považuje za přímé potomky Ježíše Krista a jeho údajné manželky Marie z Magdaly, nebo přinejmenším izraelského krále Davida a Mojžíšova bratra Árona.
  • Římskokatolická církev se prostřednictvím inkvizice pokoušela odstranit pozůstatky dynastie i její strážce katary a templáře, aby si udržela moc založenou na apoštolském následnictví sv. Petra a nemusela uznat nárok potomků Máří Magdalény.
Autoři dále prohlašují, že hlavními záměry Převorství sionského jsou:
  • Založení "Svaté říše evropské", která se stane příští nejmocnější silou a ukazatelem směru v novém světovém řádu míru a hojnosti.
  • Ustanovení oficiální spasitelské víry kultu zjevení svatého grálu založené na ebionitských a desposynských základech.
  • Příprava a dosazení božího následníka ("Rex Deus") na trůn Velkého Izraele.
V příběhu je zahrnuto také neslavně proslulé a průkazně podvržené protižidovské pojednání ze začátku dvacátého století známé jako Protokoly sionských mudrců. Autoři poukazují na to, že tento text ve skutečnosti popisuje snahy Převorství sionského a za nejpřesvědčivější důkazy jeho existence a činnosti považují tyto skutečnosti:
  • Původní verze Protokolů nastiňuje existenci zvláštní zednářské organizace, která používá jméno "Sion", ale nemá nic společného s židovským spiknutím.
  • Původní verze nebyla určena k vyburcování veřejnosti, ale obsahovala plán převzetí kontroly nad svobodným zednářstvím.
  • Změny textu kolem roku 1903 provedl Sergej Nilus, který svou verzi uveřejnil, když se pokoušel získat vliv na dvoře ruského cara Mikuláše II., kde v té době byly přítomny různé esoterické zájmové skupiny, což vedlo k velkým intrikám. V textu však nerozpoznal množství odkazů, které vycházejí z křesťanského kulturního kontextu a proto je neměnil. To ukazuje na to, že původní verze nemohla mít původ v prvním sionistickém kongresu, který proběhl v roce 1897.
Někteří křesťanští eschatologové, kteří tato tvrzení přijali jako pravdivá, viděli v Převorství sionském vyplnění proroctví obsažených ve Zjeveni svatého Jana a další důkaz domnělého protikřesťanského spiknutí obrovských rozměrů.
Kniha Svatá krev a svatý grál nebyla přijata jako vědecká a pokládá se spíše za příspěvek k řadě jiných konspiračních teorií. Další francouzští spisovatelé, jako Franck Marie (1978), Jean-Luc Chaumeil (1979, 1984, 1992) a Pierre Jarnac (1985, 1988) se zabývali stejnými tématy, ale nepřikládali Převorství sionskému a tvrzením Pierra Plantarda takovou důležitost. Připouštěli podvod, podrobně rozebírali důkazy pro takové hodnocení a poukazovali na to, že autoři Svaté krve provedli jen povrchní výzkum.
Po vydání knihy Šifra mistra Leonarda, obvinili Baigent, Lincoln a Leigh jejího autora Dana Browna z plagiátorství. V soudním sporu, který byl uzavřen 7. dubna 2006 sice neuspěli, ale přinesl jim novou popularitu a jejich dílo se dostalo do čtyřicítky nejprodávanějších knih ve Velké Británii.

Šifra mistra Leonarda

Nový vzestup zájmu o Převorství sionské nastal po roce 2003, kdy ho americký spisovatel Dan Brown použil ve své úspěšné knize Šifra mistra Leonarda (The Da Vinci Code, česky také Da Vinciho kód). Do ní převzal tvrzení o tajném spolku založeném roku 1099, mezi jehož velmistry patřili např. Isaac Newton, Sandro Botticelli, Victor Hugo a také Leonardo da Vinci. Tyto údaje uvádí jako historická fakta ve zcela fiktivnim příběhu.

Sionské odhalení

Další údajná spiknutí lze najít v knize Sionské odhalení: Pravda o strážcích Kristovy posvátné pokrevní linie (The Sion Revelation: The Truth About the Guardians of Christ's Sacred Bloodline), která vyšla v roce 2006. Jejími autory jsou Lynn Picknett a Clive Prince, jejichž starší kniha Templářské odhalení (The Templar Revelation) z roku 1997 byla hlavním zdrojem Brownových tvrzení o skrytých zprávách v díle Leonarda da Vinci. Autoři akceptují důkazy o tom, že Převorství sionské bylo založeno Plantardem, takže jeho historie předcházející roku 1956 je podvržená, ale trvají na tom, že ve skutečnosti se jedná o součást spletitého dvojitého podvodu, který má poškodit příběh "božské pokrevní linie" a tajných organizací, které ji chrání. Uvádějí, že spiklenci se pokoušejí vytvořit Spojené státy evropské.


Et in Arcadia ego…

"Et in Arcadia ego…" je podle prohlášení, které se poprvé objevilo v roce 1964, oficiální motto Plantardovy rodiny i Převorství sionského. Jedná se o latinskou frázi, která je známá hlavně jako nápis na hrobce z klasicistního obrazu francouzského malíře Nicolase Poussina Pastýři z Arkádie přibližně z roku 1640. Doslovně znamená "I v Arkádii (jsem) já", přičemž je míněna smrt, která je přítomna i v krajině blaženosti Arkádii (memento mori). Je také možné, že se jedná o skrytou zprávu, anagram pro "I Tego Arcana Dei", což znamená "Odejdi, skrývám tajemství boží".
Přidání výpustky (tří teček), která na Poussinově malbě není, ukazuje na chybějící slovo sum (jsem). Richard Andrews a Paul Schellenberger v knize Boží hrob (The Tomb of God, 1996) vyvozují, že doplněná fráze "Et in Arcadia ego sum" by mohla být opět anagram pro "Arcam Dei Tango Iesu" ve významu "Dotýkám se hrobu Boha Ježíše". Jejich tvrzení je však samozřejmě závislé na tom, že fráze je skutečně neúplná, je doplněno správné slovo, doplněná věta je skutečně anagram a z mnoha možností byl zvolen právě ten správný.
Dále učinili závěr, že hrobka obsahuje pozůstatky skutečného Ježíše a navíc se jedná o jednu z Les Pontils nedaleko Rennes le Chateau [5]. Ve skutečnosti však nápis není Poussinovým dílem a byl použit na dřívější Guercinově malbě, kterou Poussin jen napodobil. Na první verzi obrazu je také zcela odlišná hrobka než na v současné době známém plátně, které je vystaveno v Louvre.
Teorie o tom, že Poussin namaloval hrobku Les Pontils byla několikrát vyvrácena v roce 1996 v historických dokumentech televize BBC 2 nazvaných Historie záhady (The History of a Mystery). Jiné výzkumy zveřejněné Franckem Mariem v roce 1974 a Michelem Valletem v roce 1985 prokázaly, že hrobka byla postavena v roce 1903 majitelem pozemku Jeanem Galibertem, který v ní pohřbil svou ženu a babičku. Kamenný náhrobek byl vyroben ve třicátých letech 20. století a opět rozebrán v roce 1988 jeho dalším majitelem s povolením místních úřadů, protože okolní pozemek byl opakovaně nedovoleně navštěvován a poškozován "průzkumníky" záhad Převorství a hledači pokladů. [6]
Kulturní vlivy
Převorství sionské zanechalo stopy i v populární kultuře:
  • Převorství sionské bylo vzorem pro Grálový řád v komiksu Preacher (Kazatel) a částečně i pro tajný spolek Millennium ve stejnojmenném televizním seriálu s tématikou konce tisíciletí.
  • Objevuje se také ve třetí části populární počítačové hry Jane Jensenové Rytíř Gabriel (Gabriel Knight) s podtitulem "Krev svatých, krev zatracených".
  • Název hudební skupiny Priory of Brion založené Robertem Plantem ze skupiny Led Zeppelin v roce 1999 je složenina z anglického názvu Převorství "Priory of Sion" a názvu Monty Pythonovského filmu "Život Briana (Life of Brian)".


Údajní velmistři Převorství sionského

V čele Převorství sionského údajně stál velmistr nebo Nautonnier (starofrancouzský výraz pro mořeplavce, navigátora). Následující seznam velmistrů je odvozený z Tajných spisů Henriho Lobineaua vytvořených Pierrem Plantardem pod pseudonymem "Philippe Toscan du Plantier" v roce 1967. Mimo samotného Plantarda byli vybráni jen nežijící lidé.
Leonardo da Vinci, údajný dvanáctý velmistr Převorství sionského.
Leonardo da Vinci, údajný dvanáctý velmistr Převorství sionského.
  1. Jean de Gisors (1188-1220)
  2. Marie de Saint-Clair (1220-1266)
  3. Guillaume de Gisors (1266-1307)
  4. Edouard de Bar (1307-1336)
  5. Jeanne de Bar (1336-1351)
  6. Jean de Saint-Clair (1351-1366)
  7. Blanche d'Evreux (1366-1398)
  8. Nicolas Flamel (1398-1418)
  9. Rene d'Anjou (1418-1480)
  10. Yolanda of Bar (1480-1483)
  11. Sandro Filipepi (Botticelli) (1483-1510)
  12. Leonardo da Vinci (1510-1519)
  13. Karel III., vévoda de Bourbon (1519-1527)
  14. Ferdinando Gonzaga (1527-1575)
  15. Louis de Nevers (1575-1595)
  16. Robert Fludd (1595-1637)
  17. Johann Valentin Andrea (1637-1654)
  18. Robert Boyle (1654-1691)
  19. Isaac Newton (1691-1727)
  20. Charles Radclyffe (1727-1746)
  21. Princ Karel Alexandr z Lorraine (1746-1780)
  22. Maxmilián František, arcivévoda Rakouský (1780-1801)
  23. Charles Nodier (1801-1844)
  24. Victor Hugo (1844-1885)
  25. Claude Debussy (1885-1918)
  26. Jean Cocteau (1918-1963)
  27. Francois Ducaud-Bourget (1963-1981)
  28. Pierre Plantard (1981-1984)

Když francouzští vědci a později spisovatelé Tajné spisy odhalili jako podvržené, Plantard se k tomu nevyjadřoval, ale později, když byl vyšetřován pro padělání důkazů, musel připustit, že tento seznam byl falešný. V roce 1989 se opět pokusil o obnovu Převorství sionského, zveřejnil další seznam velmistrů a k prvnímu se už nehlásil. Tento seznam obsahuje jméno zesnulého přítele francouzského prezidenta Mitterranda Rogera Patrice Pelata a také jméno Plantardova syna Thomase, který o tom nevěděl. Druhý seznam velmistrů se objevil v září 1989 na straně 22 časopisu Vaincre.
  1. Jean-Tim Negri d'Albes (1681)
  2. François d'Hautpoul (1703)
  3. André Hercule de Rosset (1726)
  4. Princ Karel Alexandr z Lorraine (1766)
  5. Maxmilián František, arcivévoda Rakouský (1780)
  6. Charles Nodier (1801)
  7. Victor Hugo (1844)
  8. Claude Debussy (1885)
  9. Jean Cocteau (1918)
  10. François Balphangon (1963)
  11. John Drick (1969)
  12. Pierre Plantard de Saint-Clair (1981)
  13. Philippe de Cherisey (1984)
  14. Patrice Pelat (1985)
  15. Pierre Plantard de Saint-Clair (1989)
  16. Thomas Plantard de Saint-Clair (1989)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama